Jeden týden prázdnin jsem trávila na Výtvarné prázdninové škole (VPŠ), kterou každoročně pořádá ZUŠ Mšeno. Letos VPŠ probíhá ve dvou týdenních kurzech. První proběhl v týdnu od 25. července v galerii Novanta na Mělníku. Kdo to na Mělníku znáte, tak víte, že budova galerie je umístěná na krásném místě u řeky Labe, přímo u starého mostu. Téma tohoto kurzu bylo „Benátky“, a já bych se ráda s vámi podělila o jeho průběh a mé postřehy.
Naším prvním úkolem bylo vytvořit několik návrhů masek. Mohli jsme se inspirovat jak benátskými Karnevaly, tak jsme si mohli vymyslet svůj návrh. Já jsem šla cestou vlastního návrhu. Návrhů jsem nakonec měla několik, při výběru finálního mi pomohli naši pedagogové. A myslím, že jsme vybrali dobře 
. Odpolední úkol byl jasný: převést masku na černou čtvrtku pomocí pastelových kříd.
V úterý ráno nás čekalo povídání o Benátské škole, o slavných malířích a jejich dílech. Náš ateliér (celý kurz jsme byli rozděleni po skupinách na jednotlivé „ateliery“) se soustředil na dílo Paola Veronesseho a Giovanniho Belinniho. Každý z nás si vybral jednoho ze dvou malířů, jeden jeho obraz. Úkolem bylo překreslit tužkou detail na velkou bílou čtvrtku, poté ho přenést na obě strany pauzáku a následně na plátno. S plátny to bylo ovšem složitější. Připravovali jsme si je sami, respektive my starší jsme pomáhali panu učiteli plátna napínat, natírali jsme je základní vrstvou barvy, ořezávali a sušili je. Šlo to opravdu pomalu, takže první plátna byla až po obědě. Na plátna jsme pomocí pauzáku přenesli náš detail a poté jsme začali akrylovými barvami malovat pozadí.
Středa
Ráno jsme začali realizovat svoje vybrané návrhy masek. Moje maska byla jiná, než měli ostatní, a to hlavně „střihem‘‘. Moje maska je podobná stylu masky Fantoma opery, rockového Fantoma opery. Nejen, že je maska celá černá, ale má na sobě kovové pyramidky. No a posuďte sami, nevypadá to peckově? Mně se fakt strašně líbí. Největší piplačka byla tam ty pyramidky nalepit, protože musíte dát pozor, abyste se nespálili. Lepidlo z tavící pistole je opravdu horké a pyramidky jsou kovové a tedy velmi dobře vedou teplo. Jak se blížil čas oběda, a my měli masky hotové, fotili jsme se postupně v maskách a kostýmech v jednom z vnitřních ateliérů. V maskách a kostýmech jsme šli i na oběd. Po obědě jsme zase pracovali na našich obrazech a cílem bylo dokončit akrylovou podmalbu a začít olej. Bohužel, skoro nikomu se nepodařilo začít s olejem. Ale o to víc jsme se těšili na čtvrtek, až si to zkusíme.
Jak už jsem předesílala, čtvrtek byl provoněný terpentýnem. Poprvé v životě jsem malovala olejovými barvami. Strašně jsem se těšila, ale zároveň se bála. Ale jak se ukázalo, nebylo čeho se bát. Malovali jsme a malovali, a když přišel čas oběda, ani se nám nechtělo převlékat se do masek, jít na oběd a jít se fotit do exteriérů. Focení venku bylo moc příjemné, zvláště proto, že jsme se fotili v krásném prostředí u kašny na Radničním dvoře. Po obědě někteří z nás (mezi nimi i já 
) nevydrželi odpočívat a museli se hned pustit do malování. Ano, až tak nás to chytlo . Když to tak vezmu, tak jsme celý čtvrtek byli ponořeni do tajů olejomalby. Když na to teď vzpomínám, vybavím si strašné teplo, radost a zároveň naštvání, že to vypadá jinak než originál, a že je to strašný . A samozřejmě vůni terpentýnu. Strašně mi ta vůně chybí…
Cílem pátečního dopoledne bylo dokončit obraz. Je to krásný pocit, když vidíte, jak z toho - podle vás - úděsného obrazu vylezou všechny stíny a křivky. Najednou si řeknete, že to není tak špatné a poplácáte se po rameni, že za ta bolavá záda to stojí (nekreslíme na stojanech, takže nad obrazem musíte stát předkloněni a malovat
). K dokončení obrazů už chyběla jen jedna nesmírně důležitá věc, a to háček 
Annie
Žádné komentáře:
Okomentovat