Moje změna v kosmetice aneb jak se z milovníka kosmetiky stal zoufalec No.2

  Minule jsem vám psala o mé změně v přístupu ke kosmetice a jak jsem k ní přišla. Dnes bych se chtěla věnovat otázce „Proč přírodní kosmetiku?“

  Kůže je náš největší tělní orgán. Když si spočítáte, kolik produktů použijete při vaší denní péči o tělo, pleť a vlasy a zároveň vezmete v potaz fakt, že pokožka vstřebává až 60% všech látek, které jí skrz kosmetiku dodáte, máte tu koktejlový efekt jak vyšitý. V těle se vám nahromadí chemické látky, které sice nemusejí mít jednotlivě pro zdraví žádné následky, ale v kombinaci s jinými můžou z dlouhodobého hlediska působit až fatálně. A to už je důvod s velkým "D", abyste se začali zajímat, copak že si to vlastně na sebe dennodenně mažete.

    Jeden extrémní příklad hned na úvod - čím byste si raději namazali obličej? Rostlinným olivovým olejem, z něhož zcela zřetelně cítíte vůni oliv, a když jej ochutnáte, můžete na jazyku rozeznat dokonce onu charakteristickou natrpklou chuť a hlavou vám přitom proběhne představa ohromného sadu nízkých olivovníků se stříbřitými listy... Nebo raději zalovíte v kanystru s naftou a máznete si na čelo něco málo smradlavé tekutiny, kterou jste původně chtěli natankovat do auta? Myslíte si, že je to přehnané? V čem? (Vsuvka: Ano, znám lidi, viď tati, kteří zvolí tu naftu. Ti už dál číst nemusí😉 ) Olivový olej je olivový olej. Nic víc, nic míň. Ovšem ta věc v kelímku, kterou máte zrovna v ruce a jejíž hlavní složkou je obyčejná vazelína, nebo parafín je... je jednoduše vyrobená z ropy. Chemicky upravená ropa, „vyvoněná“ syntetickým parfémem. Stačí vám obyčejný selský rozum k tomu, abyste dokázali posoudit, co použití těchto věcí přinese vaší kůži, respektive zdraví.

   Čímž se chci dostat k argumentu nejzásadnějšímu. A totiž k látkám ověřených léty a léty používání a ke koktejlovému efektu těchto látek v organismu. Pokud použijete přírodní kosmetiku, víte naprosto přesně, jak se bude na kůži chovat, případně co s vámi udělá 20, 30, 40 let užívání např. růžové vody, kokosového oleje, nebo včelího vosku. Z historie víme, že už ženy ve starověkém Řecku objevily kouzlo medu, Egypťanky přísahaly na hennu a vaše praprapraprababička jistě věděla, že super pleťová maska se dá vytvořit z obyčejné syrovátky. Proto můžete tvrdit, že kombinace několika olejů, másel nebo extraktů se mezi sebou "nepobije" a v kůži nebo orgánech se nebude hromadit. Dokážete ale říci, co vám za stejnou dobu s obličejem a zdravím provede denní dávka chemických látek jako jsou hliník, parafín, sodium benzoate, propylenglykol nebo triclosan? Jelikož jde o chemické látky, které jsou poměrně nové, a nikdy v minulosti si na sebe člověk nevrstvil tolik těchto látek najednou, tak nikdo nemůže tušit, co provede kombinace těchto produktů, jejich množství a délky užívání s lidským zdravím. Jestli povede k různým změnám v organizmu, rakovině, nebo v lepším případě "jen" k ekzému.

Výhody používání přírodní kosmetiky jsou tedy naprosto zřejmé. Pokud pro vás není zdraví jen nějaký prázdný pojem,  ale opravdu byste se rádi dožili stáří bez toho, aniž byste třeba bloumali uličkami onkologie, zkuste se zamyslet nejen nad tím co jíte, ale také, co dáváte jíst své kůži. Není zase tak těžké se na poli kosmetiky zorientovat. Jediné, co musíte udělat, je nebát se toho, že nemáte doktorát z chemie a zajímat se, copak se vám to vlastně výrobce snaží prodat.

Jak se orientovat ve složení produktů?

   Složení kosmetiky se dá při troše cviku rozluštit vcelku jednoduše. Podělím se s vámi o několik tipů, jak rychle při koupi poznat, jestli vás výrobce spíš netahá za nos s nápisem "přírodní kosmetika" na obale.

Seznam ingrediencí má svá pravidla. Úplně na začátku jsou složky, které jsou ve výrobku zastoupeny v nejvyšším množství. Je to tzv. "základ". Na konci složení jsou pak uvedeny ty složky, kterých je ve výrobku nejméně. Taková malá zrada ale je, že pokud jsou ve výsledném složení ingredience obsaženy pod 1%, je možné je pak řadit libovolně.

V případě opravdu kvalitní kosmetiky můžete na začátku objevit věci, pod kterými si snadno můžete představit konkrétní rostlinu, ovoce, olej, apod. Pro příklad - nejčastěji mívá přírodní a bio kosmetika základ v podobě bambuckého másla, aloe vera, rostlinných olejů a vosků (jojobový, arganový, mandlový, meruňkový). Jako takovou malou pomůcku, hledejte latinské názvy - tak se totiž označují právě rostliny, extrakty a výtažky - např. Jasminum Officinale (jasmínový olej), Olea Europaea (olivový olej), Cannabis Sativa Seed Oil (konopný olej), Aloe Barbadensis Leaf Juice (gel z listů Aloe vera), apod.

Stejně jako je důležité vědět, co hledáte, tak je také podstatné zjistit, čemu se vyhnout. Je sice hezké, když vám výrobce na obal napíše, kterak šampon neobsahuje umělé silikony, nebezpečné konzervanty, případně agresivní sulfáty... Ale naučte se VŽDY obrátit obal v ruce, podívat se na jeho zadní stranu a na vlastní oči se přesvědčte, zda je vše opravdu tak, jak tvrdí líbivý slogan. Pár zásadních tipů za všechny:

• uvidíte-li cokoli s koncovkou -icone, jedná se o silikon, který se usazuje na kůži a ve vlasech a nejde bohužel vymýt. Co toto postupné vrstvení udělá časem s vaší kšticí se už zjistilo - bude suchá, splihlá a jako bez života. V případě pokožky se můžete těšit na vysušenou kůži, která nemůže dýchat a je možné, že se vám postupně zvýší i citlivost pokožky.
• mrkne-li na vás ve složení Petrolatum, Paraffinum Liquidum, Mineral Oil, Vaseline - ruce pryč. Jde o syntetické a laciné ropné náhražky, které podporují tvorbu vrásek, ucpávají póry, hromadí se v ledvinách, játrech a lymfatických uzlinách a zabraňují pokožce v dýchání.
• cokoli s koncovkou -paraben (propylparaben, methylparaben, butylparaben) - jde o konzervanty, často uváděné ke konci složení, jejichž zbytky byly přímo prokázány v nádorech. Zabraňují přirozené aktivitě pokožky a tkání a patří mezi 20 nejznámějších alergenů.

sulfáty (SLS - Sodium Lauryl Sulfate, SLES - Sodium Laureth Sulfate) - jsou to průmyslová levná pěnidla, která můžete najít v čistících gelech, jaru, mýdlech, pěně, šamponech či zubních pastách. Mimo to, že odstraňují mastnotu a špínu bohužel také dráždí pokožku, která se díky nim může stát supercitlivou, šupinatou či svědivou, vysušují a narušují přirozený povrch kůže.

Další věc, co by vám mohla pomoci při výběru produktu muže být i certifikát. Pro příklad jsem vám vybrala pár asi nejznámějších cerfitikátů. 

 

Moje změna v kosmetice aneb jak se z milovníka kosmetiky stal zoufalec No.1

   Dnes mám pro vás trochu neobvyklý článek. Budeme se opět „hrabat“ v kosmetice, ale tentokrát z jiného pohledu. Ráda bych s vámi rozebrala moje rozhodnutí přejít na netestovanou, a pokud možno co nejpřírodnější kosmetiku.

   Posledních pár měsíců doslova ležím v různých článcích o (ne)testování na zvířatech. A jak jsem se k tomuto tématu vlastně dostala? Mám kamarádku Kačí, která se o přírodní kosmetiku a o testování na zvířatech hodně zajímá. Kačí si dokonce kosmetiku i sama vyrábí. Také provozuje blog o bylinkách, jejich zpracování, využití, a dokonce má svoji vlastní kolekci oblečení, takže se určitě mrkněte na Herbarium.

Tak, abych se vrátila k tématu. S Kačí jsme si někdy koncem května na toto téma hodně povídaly a dohodly jsme se, že mi vyrobí krém a peeling ( s obojím jsem moc spokojená). Samozřejmě oba produkty jsou přírodní a netestované na zvířatech. Pořád jsem přemýšlela a hledala informace o testování a o certifikátech kosmetiky (ať už veganské, přírodní nebo netestované). Na internetu je spoustu článků na toto téma, takže si můžete udělat svůj vlastní názor na tuto věc. A jelikož jsem těch informací prošla a prostudovala během několika měsíců opravdu hodně, rozhodla jsem se dále nepodporovat firmy, které testují kosmetiku na zvířatech, a jejichž produkty nemají k naší pleti zrovna šetrné složení.

V pokračování se dovíte něco o přírodní kosmetice z mého pohledu, tak určitě kontrolujte blog.

Recenze pečující kosmetiky "BlueberryHill"

Ahoj,

dnes mám pro vás po delší době opět jeden "beauty" článek. Konkrétně recenzi produktů, které mi poskytla slečna Kristina z eshopu Blueberry Hill. Tímto jí ještě jednou moc děkuji za důvěru.

Pro případné rýpaly: ano, tato recenze je sponzorovaná, ale nikoli podplacená nebo tak něco. Jde čistě jen o můj názor na poskytnuté produkty a s čistým svědomím mohu napsat, že jsem k recenzi přistupovala maximálně objektivně. Berte však, prosím, na vědomí, že každému vyhovuje něco jiného, každý máme jinou pleť a to co sedne mně, nemusí sednout vám a naopak ;).

Pleťový krém s ovocem Dulcia

    Dulcia je slovenská firma, která vyrábí hlavně přírodní pečující kosmetiku, ale v jejím sortimentu byste našli i pudry a oční stíny. Všechny produkty mají minimalistický design, kde převažuje bílá a jednoduché květinové vzory.

  Tento krém je na normální, smíšenou až mastnou pleť. Má hutnou, ale nemastnou konzistenci. Pleť hezky hydratuje, pokožka přitom zmatní a krém ji připraví na make-up. Krém se dobře roztírá, rychle vstřebává a krásně voní. Jelikož firma nepoužívá žádná barviva, krém je tak nějak "přírodní". Zpočátku mne to překvapilo, ale věřte mi, není to chyba. Naopak, oceňuji dodržení principu přírodní kosmetiky bez použití umělých přísad.

Krém se dávkuje pomocí pumpičky, balení je velmi hezké a celkem bytelné.  

S tímto krémem jsem velmi spokojena a mohu ho jedině doporučit. Sama jej často používám, a velmi rychle se dostal mezi mé velké oblíbence. Za sebe snad jen jeden malý postřeh: na zimu bych potřebovala hutnější, ale to jen v případě, že bych šla ven pouze s krémem.

Tělový peeling Soaphoria Coffee Time

   Na začátek nejdříve něco o samotné značce. Soaphoria je přírodní slovenská (opět ☺) kosmetika, která se netestuje na zvířatech. Ve většině případů jsou produkty ve skleněných nádobách, které mají  nádherné retro designy. Etikety jsou voděodolné! Konečně! Konečně tohle někdo vymyslel a při prvním použití se vám to nesmyje, hurá!

  První co vás překvapí, když otevřete skleničku, je rozhodně vůně. Ta vůně ! Kávu nepiji, ale ta vůně je opravdu úžasná. Voní to stejně, jako byste právě namleli čerstvě upraženou  kávu a nasypali ji do šálku. O intenzitě ani nemluvím. Celou dobu, co peeling nanášíte, nádherně voní. A i když peeling smyjete, tělo si stále drží tu vůni kávy…

Peeling obsahuje přírodní oleje, které pokožku zvláčňují a vyživují. Po použití se vám nestane, že byste měli pokožku vysušenou, protože je hezky vláčná, takže nemusíte používat hydratační krém.

 Peeling má jen dva malé mínusy:

1) Docela rychle ubývá ☺

2) Způsob otevírání.

Dózička je krásná, ale radím vám peeling otevírat nad umyvadlem nebo ve vaně, protože jinak budete mít všude kousky kávy a mastné fleky ;).

Pár slov k eshopu Blueberry Hill. Eshop je přehledný, má milý nevtíravý design a dobře se v něm vyhledává. Pro většinu z nás je také důležitý přístup zřizovatele internetového obchodu a slečnu Kristinu mohu jen pochválit. Kristina je milá, vstřícná a určitě se na ní neváhejte obrátit v případě dotazů.

Za mne jasná jednička s hvězdičkou ☺

Good days in October

Ahoj všichni!

   Nedávno jsme se spolužáky byli v rámci PVS (Přírodovědný seminář) na Kokoříně. Ráno jsme se sice ještě dvě hodiny učili, ale pak jsme vyrazili autobusem vstříc našemu dobrodružství, konkrétně k Ladčinu prameni (LP). Z Kokořína vsi jsme se vydali pěšky k našemu cíli (LP). Naštěstí to bylo z kopce a asi jen 30 minut (důležitá poznámka: oproti Ladčinu prameni je vesnice Kokořín ves na kopci, takže když jsme šli zpět k autobusu, museli jsme do kopce ).

Když jsme se konečně, s častými přestávkami na určování stromů a bylin, dobelhali k LP, rozdělili jsme si práci a začali hledat jednotlivá stanoviště. Naší skupince byl přiřazen les. No, a jelikož kolem LP jsou jen skály (a na nich je les), anebo louky (a tam stromy nejsou), museli jsme se dostat na skály. Cesta nahoru byla hrozná! Ostatně, co jiného jsem mohla čekat, když jsem šla poslední a táhla asi milion papírů a dalších potřebných věcí. A to ještě k tomu jdete po uklouzaném listí ! Ale stálo to za to. Opravdu. Nádherná čistá krajina všude okolo nás.

Náš úkol byl, vytyčit si kus lesa a popsat, změřit a zakreslit stromy a vyvodit z toho nějaký závěr. Měli jsme na to asi dvě hodinky, ale jelikož se stromy pořád opakovaly, měli jsme to hotové za chvilku. Ve zbylém čase jsme se porozhlédli okolo, fotili a fotili. Pak přišel čas slézt dolů. Člověk by čekal, že dolů to bude ještě horší, než nahoru. No, taky že bylo. První třetinu sestupu jsme se jen smáli a zachytávali kmenů kolem. Druhou třetinu pronadávali, kam jsme to lezli, a poslední třetinu jsme to vzdali a prostě jsme to seběhli dolů.

Pak nás i ostatní skupiny čekala cesta zpátky do vesnice, která už nebyla ani trochu příjemná. Když už jsme se konečně po strašně dlouhé době vyškrábali nahoru do vesnice (protože nikdo z nás není zvyklý chodit do kopce, a protože naše paní profesorka na PVS si musela prohlížet a trhat každou druhou rostlinu), tak jsme zjistili, že máme ještě půl hodiny čas. Takže úplně unaveni jsme si posedali na všechny možné lavičky okolo autobusové zastávky a čekali a čekali. Díky bohu jel autobus asi o 10 minut dřív. Úplně vyčerpaní jsme jeli domů a těšili se, až si budeme moci lehnout.

    Jednu sobotu v říjnu jsme jeli s našima do Prahy, že pojedeme koupit světla do IKEA. Asi víc lidí napadlo, že by si taky mohli jít něco koupit, protože jsme měli problém zaparkovat. Ale nakonec jsme zaparkovali. Už od třetího oddělení jsem pořád říkala, ať zrychlíme. Jednak proto, že tam bylo opravdu mraky lidí, kteří šli klasicky úděsně pomalu, a druhak je za kasami bufet, kde mají strašně dobré párky v rohlíku a já na ně měla strašnou chuť. Nakonec jsem se dočkala. Co jsem fakt nepochopila bylo, že když je teprve říjen, tak v  IKEA je už vánoční výzdoba .

    Na pátek 21.10. jsem se těšila snad nejvíc. S Klubem mladého diváka jsme jeli do Goji na „Fantoma Opery“ . Je to můj nejoblíbenější muzikál, a podle mě i nejlepší představení, na kterém jsem kdy byla. Sice jsem ho viděla už podruhé, ale šla bych na něj klidně znova. Přidanou hodnotou bylo, že jsem tam byla s kamarádkami a opravdu jsme si to moc užily. Jestli přemýšlíte, zda-li jít či nejít, tak 100% jít ! . A pokud neznáte tento muzikál, a ani příběh, tak doporučuji pustit si film. Sice to není takové, jako v divadle, ale stejně je to moc krásné .

    V sobotu šla ségra s mamkou na muzikál „Mamma Mia“, a protože my s tátou bychom to protrpěli, tak taťka vymyslel náhradní program. Měl připravený plán A, ale odpoledne pršelo, a my nechtěli nic riskovat, tak měl taťka v záloze i plán B. Ano, já do posledních sekund taky nevěděla, o co jde. Naše první kroky směřovaly do Tančícího domu na výstavu Retro. Tuhle výstavu jsme si s taťkou moc užili a všem ji moc doporučujeme . Naše druhá zastávka byl Žižkovský vysílač. Tady mi úplně docházejí slova. Je to naprosto úžasné. Všem výlet na věž doporučuji. Zvláště pak v noci, když všechno svítí. Když to shrnu, tak to byla spíše procházka časem než Prahou. Z minulosti do budoucnosti. Tímhle moc děkuji taťkovi za skvělý večer.

Summer is gone

    Ahoj !

    tak už máme skoro dva měsíce školy za sebou !

Ale než se dostanu k tomu, jaké byly první měsíce ve škole, tak bych se chtěla s vámi podělit o pár příjemnějších zážitků z prázdnin .

    Poslední dva týdny prázdnin byly docela pracovní. Se ségrou jsme se konečně dočkaly  vysněného pokojíku. Samozřejmě jsme musely přiložit ruku k dílu, ale když se teď rozhlédnu po pokojíku, vidím, že to za to stálo.

    Poslední prázdninový víkend jsme měli hodně nabitý. V sobotu jsme s tátou jeli na Tankový den do Lešan. Je to taková nostalgie. Taťka mě sem bere už od malička a můžu říci, že to tam znám moc dobře. V Lešanech to mám moc ráda. Líbí se mi, že expozice je rozmístěna tématicky do několika budov, které jsou uprostřed lesa. Vy tak nejste zavření v nějaké obrovské hale, ale můžete se procházet i v přírodě okolo hal. Jinak každému, kdo by někdy přemýšlel, jestli má jet na Tankový den, můžu tuto akci jedině doporučit. Jak už jsem říkala, jezdím tam od malinka, a ještě mě to neomrzelo a nepřestalo bavit (a asi jen tak neomrzí a bavit nepřestane ).

Už několik let doma udržujeme tradici, že vždycky poslední prázdninovou neděli jdeme Mšenskou padesátku. A ani letos tomu nebylo jinak. Letos nám cesta utekla nějak strašně rychle, a to i přes Instagramové zastávky na fotku pomálu každých pět minut .

    Posledních pár dní před začátek školy jsem trávila s kamarády. Jednu mojí kamarádku jsem vzala do Němého medvěda. Nikdy před tím tam nebyla a strašně tam chtěla. Když jsme tam přišly, zůstala stát s otevřenou pusou a rozhlížela se všude okolo. Ještě před tím, než jsme si sedly ke stolu, mi začala strašně děkovat že jsem jí sem vzala, a že to tu miluje. To mě tak strašně potěšilo ! Vždy mě potěší, když se někdo raduje z něčeho takového. Ten pocit, to je prostě k nezaplacení ! Další den jsem vyrazila ven s kamarády, které jsem dlouho neviděla. Strašně jsme se nasmáli.  A vůbec, moc ráda jsem je zase po dlouhé době viděla.

   Tímto krásným zážitkem prázdniny skončily .

 Začala nám škola a bohužel i povinnosti s ní spojené. Jediné, co začátek školního roku dokáže zpříjemnit, je výběr sešitů a ostatních školních pomůcek. Letos jsem na to šla chytře. Po zkušenosti z minulého roku jsem se snažila vybírat si hezké sešity, protože když máte hezký sešit, nutí vás to do něj psát a učit se z něj. Tak schválně jak mi to půjde.

Další změnou ve škole je odchod některých učitelů a příchod nových, mladých, se kterými je často sranda. Září bývá ve škole takový zvykací měsíc; ještě se pořádně nezkouší a ani se nepíšou testy.

Letos jsme se s mojí nejlepší kamarádkou Zuzkou přihlásily do Klubu Mladého Diváka (KMD). KDM mnozí, co chodí na gympl, znají. Zaplatíte předplatné v rámci nějakého kulturního programu, a potom jezdíte na divatelní představení. Vtip je v tom, že dopředu nevíte, na jaká představení půjdete. V září jsme byli v Národním divadle na Manon Lescaut. Samozřejmě jsme se strašně radovali, že hned napoprvé jedeme do Národního divadla. Hra sama o sobě mi přišla taková průměrná. Místy mi to přišlo afektované a jinde jsem to moc nechápala. Například, proč se na jevišti válel mrtvý jelen? Dobře, v originále jsou parohy, ale ten jelen mi tam stejně vůbec nešel.

V pátek 21.10. jedeme znovu s KMD do divadla. Kam a na co už víme, ale to si zatím nechám pro sebe . Zkuste hádat ! Jediné co můžu prozradit je, že jsem to představení už viděla a je naprosto dokonalé .

Art Summer School: Venice

     Jeden týden prázdnin jsem trávila na Výtvarné prázdninové škole (VPŠ), kterou každoročně pořádá ZUŠ Mšeno. Letos VPŠ probíhá ve dvou týdenních kurzech. První proběhl v týdnu od 25. července v galerii Novanta na Mělníku. Kdo to na Mělníku znáte, tak víte, že budova galerie je umístěná na krásném místě u řeky Labe, přímo u starého mostu. Téma tohoto kurzu bylo „Benátky“, a já bych se ráda s vámi podělila o jeho průběh a mé postřehy.

Pondělí

     Naším prvním úkolem bylo vytvořit několik návrhů masek. Mohli jsme se inspirovat jak benátskými Karnevaly, tak jsme si mohli vymyslet svůj návrh. Já jsem šla cestou vlastního návrhu. Návrhů jsem nakonec měla několik, při výběru finálního mi pomohli naši pedagogové. A myslím, že jsme vybrali dobře . Odpolední úkol byl jasný: převést masku na černou čtvrtku pomocí pastelových kříd.

Úterý

     V úterý ráno nás čekalo povídání o Benátské škole, o slavných malířích a jejich dílech. Náš ateliér (celý kurz jsme byli rozděleni po skupinách na jednotlivé „ateliery“) se soustředil na dílo Paola Veronesseho a Giovanniho Belinniho. Každý z nás si vybral jednoho ze dvou malířů, jeden jeho obraz. Úkolem bylo překreslit tužkou detail na velkou bílou čtvrtku, poté ho přenést na obě strany pauzáku a následně na plátno. S plátny to bylo ovšem složitější. Připravovali jsme si je sami, respektive my starší jsme pomáhali panu učiteli plátna napínat,  natírali jsme je základní vrstvou barvy, ořezávali a sušili je. Šlo to opravdu pomalu, takže první plátna byla až po obědě. Na plátna jsme pomocí pauzáku přenesli náš detail a poté jsme začali akrylovými barvami malovat pozadí.

Středa

     Ráno jsme začali realizovat svoje vybrané návrhy masek. Moje maska byla jiná, než měli ostatní, a to hlavně „střihem‘‘. Moje maska je podobná stylu masky Fantoma opery, rockového Fantoma opery. Nejen, že je maska celá černá, ale má na sobě kovové pyramidky. No a posuďte sami, nevypadá to peckově? Mně se fakt strašně líbí. Největší piplačka byla tam ty pyramidky nalepit, protože musíte dát pozor, abyste se nespálili. Lepidlo z tavící pistole je opravdu horké a pyramidky jsou kovové a tedy velmi dobře vedou teplo. Jak se blížil čas oběda, a my měli masky hotové, fotili jsme se postupně v maskách a kostýmech v jednom z vnitřních ateliérů. V maskách a kostýmech jsme šli i na oběd. Po obědě jsme zase pracovali na našich obrazech a cílem bylo dokončit akrylovou podmalbu a začít olej. Bohužel, skoro nikomu se nepodařilo začít s olejem. Ale o to víc jsme se těšili na čtvrtek, až si to zkusíme.

 

 

Čtvrtek

     Jak už jsem předesílala, čtvrtek byl provoněný terpentýnem. Poprvé v životě jsem malovala olejovými barvami. Strašně jsem se těšila, ale zároveň se bála. Ale jak se ukázalo, nebylo čeho se bát. Malovali jsme a malovali, a když přišel čas oběda, ani se nám nechtělo převlékat se do masek, jít na oběd a jít se fotit do exteriérů. Focení venku bylo moc příjemné, zvláště proto, že jsme se fotili v krásném prostředí u kašny na Radničním dvoře. Po obědě někteří z nás (mezi nimi i já ) nevydrželi odpočívat a museli se hned pustit do malování. Ano, až tak nás to chytlo . Když to tak vezmu, tak jsme celý čtvrtek byli ponořeni do tajů olejomalby. Když na to teď vzpomínám, vybavím si strašné teplo, radost a zároveň naštvání, že to vypadá jinak než originál, a že je to strašný . A samozřejmě vůni terpentýnu. Strašně mi ta vůně chybí…

 

 

Pátek
 Cílem pátečního dopoledne bylo dokončit obraz. Je to krásný pocit, když vidíte, jak z toho - podle vás - úděsného obrazu vylezou všechny stíny a křivky. Najednou si řeknete, že to není tak špatné a poplácáte se po rameni, že za ta bolavá záda to stojí (nekreslíme na stojanech, takže nad obrazem musíte stát předkloněni a malovat  ). K dokončení obrazů už chyběla jen jedna nesmírně důležitá věc, a to háček . Nešlo to úplně snadno, protože na háčku byly tak malinké dírky na sponkovačku, že jsme se trefili snad až na milióntý pokus. Pak nás už čekal jen úklid ateliérů, oběd, úklid, úklid, úklid a potom očekávaná plavba lodí. Na loď se vždycky všichni moc těšíme a moc si ji užíváme . Letos jsme pluli nejdříve do Hořína na zdymadla a poté kousek proti proudu Labe. Po plavbě následovala už jen vernisáž. Vernisáž jsme zahajovali tím, že jsme se po galerii rozestavili v maskách a kostýmech a měli jsme se chovat jako živé sochy. Člověk si řekne, to přece není nic těžkého, ale pro něho jako jsem já, který pořád musí něco dělat a musí něco říkat a smát se, to bylo nejdelších a nejhorších 20 minut v mém životě . Potom přišla na řadu tři hudební a jedno taneční vystoupení, slavnostní udělování pamětních listů, dražba našich obrazů a velké loučení s kamarády a učiteli. Jediné co jsme si pořád říkali: Jedeš na druhý běh? Tak se uvidíme tam .

Annie