tak už máme skoro dva měsíce školy za sebou !
Ale než se dostanu k tomu, jaké byly první měsíce ve škole, tak bych se chtěla s vámi podělit o pár příjemnějších zážitků z prázdnin 
.
Poslední dva týdny prázdnin byly docela pracovní. Se ségrou jsme se konečně dočkaly vysněného pokojíku. Samozřejmě jsme musely přiložit ruku k dílu, ale když se teď rozhlédnu po pokojíku, vidím, že to za to stálo.
Poslední prázdninový víkend jsme měli hodně nabitý. V sobotu jsme s tátou jeli na Tankový den do Lešan. Je to taková nostalgie. Taťka mě sem bere už od malička a můžu říci, že to tam znám moc dobře. V Lešanech to mám moc ráda. Líbí se mi, že expozice je rozmístěna tématicky do několika budov, které jsou uprostřed lesa. Vy tak nejste zavření v nějaké obrovské hale, ale můžete se procházet i v přírodě okolo hal. Jinak každému, kdo by někdy přemýšlel, jestli má jet na Tankový den, můžu tuto akci jedině doporučit. Jak už jsem říkala, jezdím tam od malinka, a ještě mě to neomrzelo a nepřestalo bavit (a asi jen tak neomrzí a bavit nepřestane 
).
Už několik let doma udržujeme tradici, že vždycky poslední prázdninovou neděli jdeme Mšenskou padesátku. A ani letos tomu nebylo jinak. Letos nám cesta utekla nějak strašně rychle, a to i přes Instagramové zastávky na fotku pomálu každých pět minut .
Posledních pár dní před začátek školy jsem trávila s kamarády. Jednu mojí kamarádku jsem vzala do Němého medvěda. Nikdy před tím tam nebyla a strašně tam chtěla. Když jsme tam přišly, zůstala stát s otevřenou pusou a rozhlížela se všude okolo. Ještě před tím, než jsme si sedly ke stolu, mi začala strašně děkovat že jsem jí sem vzala, a že to tu miluje. To mě tak strašně potěšilo ! Vždy mě potěší, když se někdo raduje z něčeho takového. Ten pocit, to je prostě k nezaplacení ! Další den jsem vyrazila ven s kamarády, které jsem dlouho neviděla. Strašně jsme se nasmáli. A vůbec, moc ráda jsem je zase po dlouhé době viděla.
Tímto krásným zážitkem prázdniny skončily 
.
Začala nám škola a bohužel i povinnosti s ní spojené. Jediné, co začátek školního roku dokáže zpříjemnit, je výběr sešitů a ostatních školních pomůcek. Letos jsem na to šla chytře. Po zkušenosti z minulého roku jsem se snažila vybírat si hezké sešity, protože když máte hezký sešit, nutí vás to do něj psát a učit se z něj. Tak schválně jak mi to půjde.
Další změnou ve škole je odchod některých učitelů a příchod nových, mladých, se kterými je často sranda. Září bývá ve škole takový zvykací měsíc; ještě se pořádně nezkouší a ani se nepíšou testy.
Letos jsme se s mojí nejlepší kamarádkou Zuzkou přihlásily do Klubu Mladého Diváka (KMD). KDM mnozí, co chodí na gympl, znají. Zaplatíte předplatné v rámci nějakého kulturního programu, a potom jezdíte na divatelní představení. Vtip je v tom, že dopředu nevíte, na jaká představení půjdete. V září jsme byli v Národním divadle na Manon Lescaut. Samozřejmě jsme se strašně radovali, že hned napoprvé jedeme do Národního divadla. Hra sama o sobě mi přišla taková průměrná. Místy mi to přišlo afektované a jinde jsem to moc nechápala. Například, proč se na jevišti válel mrtvý jelen? Dobře, v originále jsou parohy, ale ten jelen mi tam stejně vůbec nešel.
V pátek 21.10. jedeme znovu s KMD do divadla. Kam a na co už víme, ale to si zatím nechám pro sebe 
